V čem jsou muži i ženy stejní…

Ne, nebudu se pouštět do popisu fyzických podobností a ani není zajímavé, že zrovna já mám velikost chodidla č. 43, čímž se v prodejnách obuvi řadím mezi muže… Chtěla bych se podívat, nejlépe z nadhledu, ale to bývá ve vztazích velmi problematické, na zprofanovanou záležitost ohledně chválení. 

Stejně jako ve všech časopisech pro ženy a dívky obsahujících návodné články s názvy: „Jak si ochočit muže“ nebo „Co mužům chybí?“, tak i v oblíbených internetových poradnách zaměřených na vztahy, kde dotazy zodpovídají odborníci z oboru psychologie, se dozvíte podobné: chválit, chválit, chválit. Tedy muže. 

Ano, na příkladech z vlastního okolí si můžete poměrně jednoduše vyzkoušet, že to opravdu funguje. Pochválený muž se stává pozornějším, přestává mít výpadky paměti i sluchu a soužití hned lépe funguje. Ovšem pak jsou tu ženy. Ženy, které mají za úkol chválit. Chválí často a rády, dá se to totiž při troše snahy naučit. 

A v tuto chvíli mě napadá, že na poli vztahů, tolerance a vzájemné komunikace je přede mnou ještě spousta práce, protože já bych totiž chtěla být pochválena také. A jsem žena. Samozřejmě, že se podle oblíbeného rčení „pochval se sám, nikdo jiný to za tebe neudělá“ umím pochválit sama. Poznám, když se mi něco opravdu povede. 

Ale taková malá pochvala od partnera, to potěší mnohem víc. Může to být ocenění dobrého nápadu, tipu na výlet, kde se celé rodině líbilo, nebo poděkování za dobrý oběd či podporu v těžkých chvílích. Určitě více povzbudí prohlášení typu: „Teda, miláčku, tyhle fotky se ti opravdu povedly. Máš holt ten správný cit a oko. Jen až zase budeš chtít fotit v noci, přijď si půjčit stativ, abys ty noční fotografie neměla rozmazané. To by byla škoda.“ než následující lakonické konstatování po zhlédnutí stovek rozmanitých originálních fotografií, z valné většiny pořízených za denního světla: „Jestli chceš fotit v noci, používej stativ, máš to rozmazané! Stativ ti můžu půjčit.“ 

Cítíte ten rozdíl? A rázem jsme se dostali od chválení k také tolik doporučovanému pozitivnímu přístupu a myšlení. Zkusme si vzpomenout, jak nás od druhých potěší upřímné ocenění prostého faktu, že jsme něco dobře zvládli, a snažme se ocenit i ty druhé. Je lhostejné, zda se jedná o ženy, muže, nebo o děti. Všem se lépe žije v podnětném a vstřícném prostředí. A pozitivní myšlení se nám s nástupem podzimních dnů bude hodit také!